Všechny cesty začínají prvním krokem. Veronika Koňatová o laskavosti k sobě i o umění zpomalit

Žijeme v době, která nás vybízí k vyšším výkonům, novým cílům a neustálému seberozvoji. Co když ale cesta ke spokojenějšímu životu vede přesně opačným směrem? O tom, jak si zjednodušit každodenní život, vytvořit prostor pro to podstatné a být k sobě laskavější, jsme si povídali s Veronikou Koňatovou, autorkou Laskavého diáře NOTIQUE. Bývalá učitelka českého jazyka a psychologie do něj promítá své profesní zkušenosti, zálibu v minimalismu i radost z obyčejných věcí.

Od psychologie k Laskavému diáři

Veroniko, původní profesí jste středoškolská učitelka českého jazyka a psychologie. Jak jste se dostala k tvorbě Laskavého diáře?

Vystudovala jsem český jazyk a psychologii na Západočeské univerzitě a řadu let jsem učila na střední škole. Psychologie mě vždycky nesmírně bavila, zejména témata, která člověka vedou k zamyšlení nad sebou samým. Blízká mi byla také literatura zaměřená na osobní rozvoj. A protože mám odjakživa ráda papírenské zboží, vůni knih a psaní perem, tvorba diáře pro mě byla přirozeným spojením těchto zájmů.

Zpočátku jsem ale váhala, jestli vůbec můžu něco takového psát, když nejsem veřejně známá osobnost. Nakonec jsem se od těchto pochybností oprostila.

Co jste chtěla prostřednictvím Laskavého diáře čtenářům předat?

Především jsem chtěla vytvořit něco, co bude stát nohama pevně na zemi. Bez prázdných frází, velkých slibů a doporučení, která jsou v běžném životě těžko uskutečnitelná.

Chtěla jsem, aby si člověk mohl jednotlivé měsíční tipy vyzkoušet bez velkých příprav nebo nakupování. A aby diář nikoho netlačil do toho, jak má správně žít.

Méně věcí, více prostoru pro život

Laskavý diář se každý rok věnuje trochu jinému tématu. Jak se jeho obsah postupně vyvíjel?

V roce 2025 jsem se zaměřila na obyčejné radosti. Ke každému měsíci jsem připravila pět drobných podnětů, které si člověk mohl vyzkoušet.

Pro rok 2026 jsem zvolila téma zjednodušování života. Vycházela jsem z vlastní zkušenosti s minimalismem a přemýšlela, jak si můžeme ulevit v různých oblastech každodenního fungování. Věřím, že když si postupně uděláme pořádek kolem sebe, může se to přirozeně promítnout i do našeho vnitřního světa.

Pro rok 2027 jsem se rozhodla věnovat zpomalení, tedy myšlence slow living. Nejde o to naučit se meditovat nebo si osvojovat nějaké složité techniky. Spíš bych chtěla čtenáře inspirovat, aby si více všímali běžných okamžiků, které často prožíváme automaticky.

Co konkrétně si pod takovým zpomalením můžeme představit?

Třeba že si jídlo vychutnáme bez telefonu. Nebo že se při běžných domácích činnostech na chvíli zastavíme a uvědomíme si, co právě děláme.

Neznamená to, že bychom tak měli fungovat neustále. Sama to také nedokážu. Ale když se nám to občas povede, zažijeme úplně jinou kvalitu času.

Minimalismus si lidé často spojují především s omezováním věcí. Jak ho vnímáte vy?

Minimalismus nevnímám tak, že musíme mít co nejméně věcí nebo si odpírat všechno, co nám dělá radost. Jde spíš o to, aby byl život jednodušší a lehčí.

Když máme kolem sebe všeho příliš mnoho, ať už materiálních věcí, nebo povinností, nezbývá nám prostor na to podstatné. A právě ten prostor se snažím vytvářet.

Laskavost není další úkol

Někdy se i snaha o jednodušší a spokojenější život může proměnit v další povinnost. Jak se tomu vyhnout?

Myslím, že právě v tom spočívá laskavost k sobě. Nemusíme splnit všechno, co si přečteme. Když nás něco osloví, můžeme to vyzkoušet. A když ne, jednoduše to necháme být.

Vůbec bych se nesoustředila na to, že musím každý měsíc splnit všech pět doporučení. Možná si za celý rok vyberu jedinou drobnost, která mi pomůže. A to úplně stačí.

Chtěla bych, aby v diáři zůstala lehkost a radost, a nikoli aby tipy v něm jenom prodloužily seznam věcí, které musíme zvládnout.

Co byste poradila člověku, který je zahlcený prací, povinnostmi a neví, kde se zjednodušováním začít?

Začala bych něčím opravdu malým. Třeba šuplíkem, který se každý den zasekává a rozčiluje mě. Najdu si chvíli, vytřídím ho a pak mám radost pokaždé, když ho otevřu.

Není nutné hned přebírat celý šatník nebo měnit životní styl. Navíc každý máme jinou energii v různých obdobích roku. Mně se například do větších změn chce spíš na jaře než v lednu nebo únoru.

Důležité je také nevyčítat si, když se nám něco nepodaří. Někdy se k určitým věcem vracíme stále znovu. Podstatné podle mě je, abychom se k nim dokázali vrátit, pokud pro nás mají skutečnou hodnotu.

V diáři se objevuje myšlenka, že všechny cesty začínají prvním krokem. Jak se jí řídíte ve svém životě?

Nemusím mít všechno dopředu naplánované ani vědět, jak přesně se dostanu k cíli. Stačí udělat jeden malý krok.

A když se mi něco nepodaří nebo z nějakého návyku vypadnu, neznamená to, že jsem selhala. Můžu začít znovu. Nemyslím si, že se člověk jednou provždy dostane do nějakého ideálního stavu. Život se mění a my se mu neustále přizpůsobujeme.

Diář, který vám nechává volnost

Čím se Laskavý diář liší od běžných plánovacích nebo seberozvojových diářů?

Především tím, že vás nechce do ničeho tlačit. Je to stále praktický diář, ve kterém si můžete plánovat svůj čas, ale zároveň nabízí prostor pro vlastní myšlenky a drobnou inspiraci.

Záměrně jsme zjednodušili i jeho vnitřní uspořádání. Vedle týdenního kalendária zůstává volná stránka, kterou si každý může využít podle sebe. Někdo si zapisuje úkoly, jiný poznámky nebo třeba jednu větu o tom, co během dne zažil.

Některé moje kamarádky ho takto používají celý rok. Zapisují si, co četly, kde byly nebo co jim udělalo radost. A zjistily, že je pro ně takové malé ohlédnutí za dnem velmi příjemné.

Komu byste Laskavý diář doporučila?

Každému, kdo hledá nejen praktického pomocníka pro každodenní plánování, ale také trochu inspirace a prostoru pro vlastní myšlenky. Laskavý diář má být příjemným průvodcem, ke kterému se člověk rád vrací.

Není potřeba řídit se všemi doporučeními. Úplně stačí vybrat si z nich to, co člověka osloví a co mu v danou chvíli dává smysl.

Radost z obyčejných věcí

Žijete s rodinou v malé vesnici na úpatí Doupovských hor. Odráží se toto prostředí ve vaší tvorbě?

Určitě. S manželem jsme se postupně dostali k myšlence, že nepotřebujeme velký dům ani spoustu věcí. Dnes žijeme v malém domku na velkém pozemku, obklopeni přírodou. Mám ráda ten prostor, klid a svobodu.

Myslím, že právě díky jednoduššímu způsobu života si člověk snáz všimne drobných radostí, které by jinak přehlédl.

Blíží se Vánoce, období, které bývá spojeno s velkým množstvím povinností a očekávání. Máte nějaký vlastní recept, jak si ho zjednodušit?

Mně se osvědčilo domluvit se s některými blízkými, že si nebudeme dávat dárky, ale raději se sejdeme. Když jsem byla na mateřské dovolené, začaly jsme si s kamarádkami místo dárků psát dopisy. A bylo to nádherné.

Odpadne tím nejen finanční zátěž, ale také spousta rozhodování a přemýšlení, co komu koupit. Zůstane víc energie na samotné setkání.

Co byste si přála, aby si lidé z Laskavého diáře odnesli?

Aby pro ně byl něčím příjemným, co mohou vzít do ruky a co je nebude zatěžovat. Aby v něm měli dost prostoru sami pro sebe.

A pokud je některá myšlenka osloví, budu ráda, když ji vyzkoušejí. Nemusí to být nic velkého. I jediná malá změna může mít smysl.

O autorce

Veronika Koňatová (1980) vystudovala český jazyk a psychologii na Západočeské univerzitě a působila jako středoškolská učitelka. Miluje zelený čaj, minimalismus, knihy, vůni papíru a tichá zamyšlení s tužkou v ruce. Žije s manželem, dvěma dětmi a psem v malé vesnici na úpatí Doupovských hor.

Pro značku NOTIQUE tvoří texty Laskavého diáře, v nichž propojuje své profesní zkušenosti a inspiraci k jednoduššímu, vědomějšímu životu.